Jdi na obsah Jdi na menu

Jak rozvinout lásku k Bohu

7. 4. 2012

 

 JAK ROZVINOUT LÁSKU K BOHU  

 


 

Chceme potkat někoho, kdo nám bude vyprávět o tom, s nímž se chceme setkat. Jak posloucháme jeho slova, obrací se naše pozornost v tom směru. Pomýšlíme-li na Toho, o kom jsme slyšeli, budeme se s Ním chtít, je li tužba silná, přirozeně setkat. Budete chtít být v zemi, kde On přebývá. Když se dostanete do té země, budete chtít i do města, kde žije. Když dojedete do města, nikde nezůstanete, ale půjdete přímo do Jeho domu. To je přirozené.

 

 

 

Takže pro ty, kdo mají lidské tělo, je toto zlatou příležitostí, v níž mohou jít zpět ke svému Otci, ale předně se musejí o Otci dozvědět. V písmech čteme o světcích, kteří potkali Mistra, kteří viděli Mistra, v němž bylo Slovo učiněno tělem a přebývalo mezi námi. Takový vám řekne o svých vlastních bezprostředních zkušenostech s Bohem, což když uslyšíte, vaše touha se přirozeně zvětší natolik, že i vy Jej budete chtít uvidět a mít tytéž zážitky Boha, jako má Mistr. Takže čtením písem o Mistrech, kteří měli bezprostřední zážitek Boha, se naše pozornost obrací v tom směru. Konání různých cvičení, čtení písem, modlení se za to či za ono, k čemu to všechno je? Aby se ve vašich srdcích rozhostila sladká vzpomínka na Něho. Bůh je láska. Naše duše je stejné podstaty jako Bůh, je též láska. Láska zná připoutanost. My jsme vědomé bytosti a naše láska by měla vycházet ke vševědomé Bytosti. Namísto toho však je připoutána k fyzickému tělu a okolí, a tak se nazývá připoutaností. Přicházíme stále znovu a znovu do světa, kde jsme upoutáni.

 

 

 

Lidské tělo je zlatá příležitost, v níž můžeme proměnit svou lásku ke světu v lásku k Bohu. Kabír říká, že pokud jsme to opomíjeli po celý život, měli bychom se nyní probudit a obrátit svou lásku ze světa k Bohu. Takže co pro to máme učinit? Předně čteme písma, v nichž minulí Mistři hovoří o Bohu. Posloucháme o Bohu, dozvídáme se o Něm díky minulým Mistrům, kteří promlouvají skrze knihy. To vzbuzuje touhu po pozvednutí, ta narůstá, a pociťujeme oddělení od Něho. Ve sladké vzpomínce na Něho se přirozeně naplňuje naše srdce a propuká v slzy skrze oči.

 

 

 

Takže všechna tato vnější cvičení, čtení písem jsou míněna pouze k čemu? Aby se vyvinula touha uvidět Boha, aby se rozvinula láska k Bohu. Jak se láska k Bohu pozná? Koho milujete, je stále ve vašem srdci, nikdy jej nezapome­nete. Chcete li milovat Boha, pak co byste měli dělat? Měli byste na Něho pamatovat každou sekundou svého života, nikdy na Něho nezapomenout. Milujete li někoho, pak přirozeně ve vašem srdci zůstává neustálá vzpomínka na něho. Chcete pro něho mít lásku, a pokud na něho neustále pamatujete a udržujete jej ve svém srdci, výsledkem láska bude.

 

 

 

Takže toto je to lidské tělo, v němž můžete vidět, co konáte a jak dalece uspíváte. Pokud se vám posloucháním o Bohu, čtením písem či setkáním s někým rozvíjí vzpomínka na Boha, pak je to v pořádku. Ale nejlépe ze všeho je, ještě lépe než číst písma, být ve společnosti někoho, kdo Boží láskou oplývá. Skrze vyzařování se i vám dostane. Jdete li za někým, kdo prodává voňavky, i když vám nic neprodá, přesto se navoníte jeho vyzařováním. A když vám dá otýpku vonného dřeva…? Nejlepší způsob, jak rozvinout sladkou vzpomínku na Boha, je mít společnost těch, kdo oplývají Boží láskou. Máte lidské tělo, a toto je místo, kde můžete jít zpátky k Otci. Nemůžete zpět, dokud nerozvinete sladkou vzpomínku na Boha. Ta se dá, jak jsem vám říkal, rozvinout předně čtením písem, prováděním určitých obřadů, ale úspě­chu nejvyššího druhu se vám dostane, potkáte-li někoho, kdo oplývá láskou a oddaností k Bohu. Společnost takového člověka se nazývá Satsang. On je mluvčím Boha. Bude schopen otevřít váš vnitřní zrak, abyste viděli Boží Světlo. Opravdová láska se probouzí pouze, když Jej vidíte. Musíte mít společnost někoho, kdo je Slovo učiněné tělem. To přichází jako první a předchází Boha. Takže nejlepším způsobem, jak rozvinout lásku, je potkat někoho, kdo láskou k Bohu oplývá.

 

 

 

Mistři říkají, že máte lidské tělo, které je nejvyšším stupněm v celém Stvoření, v němž můžete obrátit svou lásku ke světu směrem k Bohu. Nyní můžeme pohledět, jak dalece jsme se rozvinuli. Máme skutečně lásku k Bohu? Jestliže ano, pak zcela jistě nám Bůh vyjde naproti. Ale máte li v srdci srdcí lásku ke světu, čemuž se říká připoutanost, pak budete znovu a znovu přicházet zpět, toť vše. Musíme rozvinout lásku k Bohu. Zůstává pouze otázka, kde jsme nyní upoutáni. Jsme li upoutáni k fyzickému tělu a jeho okolí, pak budeme přicházet znovu a znovu. Je-li tatáž láska rozvinuta k Bohu, pak přirozeně, kam půjdeme? Půjdeme k Bohu. Nemůžeme mít pro nikoho lásku, ale můžeme mít sladkou vzpomínku, a ta se dá rozvinout. Opravdovou lásku k Bohu nemůžeme mít, dokud Jej neuvidíme. Abychom Boha viděli, potřebujeme někoho, kdo dokáže otevřít náš vnitřní zrak, jenž uzří Boží Světlo a náš vnitřní sluch, jenž uslyší Boží Hlas. Lidské tělo je jedinou příležitostí, v níž to můžeme dokázat, a to naštěstí máme po tolik let. My jsme se jenom přidali k nějaké filozofické škole, něco jsme konali, ale jak dalece jsme se rozvinuli? Má li přijít déšť, předtím přicházejí mraky. Nejsou-li mraky, nebude pršet. Rozkvétá-li ovocný strom, je naděje na plody. Nekvete li, naděje není. Květy a dešťové mraky jsou předzvěstí plodů a deště. Podobně, cítíte li oddělení a v pláči voláte po Bohu, pak se naplňuje vaše srdce. Tečou vám slzy proudem. To je předzvěst, která ukazuje, že se přibližujete k Bohu. Bůh k vám přichází.

 

 

 

Jednoho mohamedánského světce se ptali, zda dříve uviděl Boha, a potom se modlil, či jestli Bůh přišel po jeho modlitbách. On řekl: "Nejdříve přichází Bůh, a pak se modlím." Ptali se ho, jak ví, že Bůh přišel. On řekl: "Když se mé srdce naplňuje a s očí mi kanou slzy, pak mám pocit, že přišel, že mne zevnitř táhne. Potom se modlím."

 

 

 

To je předzvěst příchodu Boha. Jenom prozkoumejte svůj život a pohleďte, kde se nacházíte. Udržujete stále sladkou vzpomínku na Boha? Jako když člověka bodnou nožem a on pociťuje bolest, tak byste měli cítit bolest pro Boha. Pokud to se nevyvine, nejsme nikde. Mrháme naším lidským životem. Zůstaňte v jakékoli společnosti jste, na tom nezáleží. K tomu je člověk určen. Přidali jste se k různým filozofickým školám pouze pro lásku k Bohu. Máte li v srdci lásku k Bohu, pak všechno vaše čtení písem, vaše vnější cvičení přineslo ovoce. Pokud jste všechno přečetli a naučili se to zpaměti, a ve vašem srdci není ani zrnko lásky k Bohu, pak to nebylo k užitku. Pak je lépe to spálit. Takže hlavní věcí je mít lásku k Bohu. Hlavním znakem lásky k Bohu je sladká vzpomínka na Něho. Nikdy na Něho nezapomenete ani při jídle, spaní, chůzi atd. Když to se rozvine, pak přirozeně půjdete k Bohu. Takže ponořte se hluboko do svých srdcí a vizte, kde se nacházíte. Láska se rozvíjí čtením písem a vnějšími cvičeními, ale nejlepší ze všeho je potkat někoho, kdo Boží láskou oplývá. Poskytne vám ji vyzařováním ve své společnosti. Dával jsem vám příklad, jak to vypadá, když jdete za někým, kdo prodává voňavky. I když vám nic nedá, stejně si odnášíte sladkou vůni. A když vám dá svazek vonných tyčinek.....? Toho se vám může dostat, i když přebýváte tisíce mil daleko, pokud na Mistra zaměříte svou pozornost. Kabír říká: "Pokud tvůj Mistr žije za oceánem, a ty přebýváš zde, jen na Něho zaměř svou pozornost." Z rádia a televize můžete slyšet něčí hlas, vidět jejich tvář. Podobně je Mistr Slovem učiněným tělem a můžete Jej vidět a slyšet z tisícikilometrové vzdálenosti. Takže podle toho můžeme poznat, kde se nacházíme. Pamatujete neustále na Boha, nikdy abyste na Něho nezapomněli? Pociťujete bolest v srdci? Naplňuje se vám srdce a oči roní slzy? To jsou příznaky, jež ukazují, že máte lásku k Bohu. Takový člověk, který má v sobě lásku, nemůže mluvit. Jazyk lásky je němý. Jenom slzy v očích prozrazují, že má lásku. Takže to je věc, kterou musíme v našich životech rozvinout. Máme toto lidské tělo po tolik let. Většina života už nám uplynula. V té troše času, co nám zbývá, bychom si měli pospíšit a co nejdříve tuto lásku rozvinout, abychom v sobě mohli mít vládnoucí touhu po Bohu, a potom se již přirozeně nemůžeme navrátit zpátky do světa. Budeme li posláni, pak ne jako vězeň, ale jako lékař. Takže dnešní téma je velice jasné. Musíme rozvinout lásku k Bohu. Konejte všechno v odevzdanosti k Němu. Oplývá-li kdo láskou k Bohu, pak jejich sladká vzpomínka, jejich společnost je dobrodiním i pro nás. Všechno čtení písem, rituály či vnější obřady přinášejí výsledky pouze, když se vaše srdce naplňuje ve sladké vzpomínce na Boha a s očí začínají kanout slzy. Myslím, že nyní můžete lépe posoudit, kde se nacházíte. Každého dne se vám něčeho dostává. Měli bychom to chovat ve svých srdcích a hledět, kde se nachá­zíme. Pokud zde uspíváme, pak je to jenom dobře. Měli bychom děkovat Bohu. Jestliže ne, pak si pospěšme. Proste Boha, aby ve vás rozvinul lásku k sobě, či mějte takovou společnost, která vám v rozvinutí takové lásky pomůže.

 

 

 

ks-bw8r.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

laska k bohu - laska

31. 7. 2015 19:48

Laska k bohu je zpivat hare krsna hare krsna krsna krsna hare hare hare rama hare rama rama rama hare hare zit nenasilny zivot nejist maso zvirat zadne ani vejce ani ryby jen ovoce a zeleninu