PRVNÍ                                                          

Jak mladá laňka utíká,

chycená do verše básníka.

Zmatená, neví kudy kam,

tak skáče z řádky na řádku.

Pobíhá verši sem a tam,

začíná krásnou pohádku.

Poslouchá tiché volání,

zpěv větru, květin šeptání.

Vzpomíná na něj, kdo to byl,

kdo poslal slzy radosti

a o pohádku poprosil,

daroval lásky starosti.

OSUD

Na kousek papíru,

napíše život tvůj.

Budeš žít bez míru

a smrt ta bude stůj.

Života sešítek,

vět jenom pár.

Duše jak kamínek,

neb jako látky cár.

Duše ti uletí,

jak motýl splašený.

A už se nevrátí,

na kvítek barevný.

ZOUFALSTVÍ

Nebráním se, nebráním,

snažím se pochopit svět

a cítím,

usychat trávu ve své duši.

Sám bez pomoci

otrhávám v temné noci,

noční květ, jeho lístky.

Má – nemá – život, smrt.

LOUČENÍ

Tebe znám, znám tě spoustu let,

tak ti dám – křídla, lásko leť.

Poznej svět v očích anděla,

se mnou jsi tak šťastná nebyla.

Potkal jsem jinou, teď to víš,

doufám, že se na mě nezlobíš.

Lásko, už se stmívá, už je čas,

snad jednou vyjde slunce zas.

Tak neplač, to se zahojí,

vždyť andělé slzy nemají.

Na dveře ťuká novej den,

uslyšíš spoustu novejch jmen.

Zkus na to prosím nemyslet,

už se to víckrát nestane.

S tebou jsem poznal jinej svět,

ale láska už tady nevzplane.

+++

To krásný, co se mohlo stát, bylo potkat tebe.

Možná jsem doufal v to, co mi dáš.

Tak jako nevím, co skrývá nebe,

nevím, co ty ukrýváš.

Potkal jsem tvůj pohled,

dva body zářícího světla.

Dva obrysy hvězd,

nás oba hudba lásky chytla.

CESTA DO NEBE

Na tváře kane její pláč,

jak lístek dešti vzdolává.

Ptá se:“Náš život je nač?“

Když radost nedává.

V odrazu světla se leskne její sen,

jediná hvězda na noční obloze.

Pak přijde jitro, nový den,

a život hledáš v obraze.

HVĚZDA

Jen v duši básníka,

když slunce zapadá,

žal jeho zaniká

a nový verš ho napadá.

I ticho usíná,

obloha má černý šat.

Jen hvězda splašená

chce ten klid zpřetrhat.

Básník pozvedl oči své,

uviděl hvězdu k zemi padat.

V té noci bezesné,

si přání jedno mohl přát.

Nemusel dlouho přemýšlet,

přání tiše vyslovil.

Než skončil hvězdy let,

o návrat lásky poprosil.

Než padlo jitro zlaté,

než vyšel slunce třpyt,

tak je vedle sebe máte,

přišla se mu omluvit.

Proto nad ránem,

než vyjde sluce jas,

na místě zestárlém,

vidíš je sedět zas.

+ + +

Zelený lísteček, co leží v trávě,

vložím si do dlaně.

Otřu z něj rosu.

Tváří se radostně,

tváří se zdráhavě,

když domu ho nesu.

Poslední vzpomínky věnuje slunci,

lísteček zelený ze stromu starého.

Krátce se zabkesklo v zeleném srdci,

dávám mu klíč do ráje svatého.

TROCHU PRO LÍSTEK

Pod stromem poutník sedí,

do dáli v zář se zadívá.

Na západ slunce hledí,

jen tichý vítr zaznívá.

V koruně stromu se lístek chvěje,

jak si s ním vítr pohrává.

Stává se kouzlem krásného děje,

kouzlem, které radost rozdává.

Do záře slunce lístek vletí,

na svět se z výšky usměje.

Když padne níž poutník do dlaně ho chytí,

na srdci blýskne naděje.

Založí do stran deníku,

lísteček, který mu osud dal.

Založí s ním svou vzpomínku,

aby čas ji neodvál.

LÍSTEČKU ZELENÝ

Lístečku zelený

neboj se lásky mé

neboj se zklamání

mé srdce je jen tvé.

Lístečku zelený

nejsme tu sami my

ale tenhle svět je celý náš

co já ti dám co ty mi dáš?

VLOČKA

Snáší se nad tebou,

do tvých vlasů spadne sněhu vločka.

Další se řítí oblohou,

ta první na tu druhou počká.

Chtěl bych být vločkou sněhovou,

do vlasů tvých zabloudit.

K tobě se snést oblohou,

na tváři tvé se rozpustit.

DLOUHÁ CHVÍLE

Čekat, jen čekat, nic víc nám nezbývá,

přemáhám tu bolest, co srdce ukrývá.

Posílám k tobě lásky psaní,

snad radost ne stesk ti přinese.

Myslím na tebe má paní,

proč čas tak pomalu sune se.

DÍVKA

Osamělá, dívka osamělá

sedí v koutku u stolu

a má nohu přes nohu.

Nesmělá, tak krásně nesmělá

já k ní přijdu pomalu

řeknu že ji pomohu.

Ustaraná, dívka ustaraná

o tanec chci ji požádat

do očí se jí podívat.

Líbezná, tak krásně líbezná

na mě se tiše usměje

a její dlaň mou zahřeje.

K ROZLOUČENÍ

V kamenném údolí,

kde řeku tvoří slzy.

Srdce mé zabolí,

lásko, moc mě to mrzí.

KAMÍNEK

Kamínku červený,

leskneš se na slunci.

Do lásky zbarvený,

s polibkem na líci.

Snad čekáš na lásku,

tu chci ti dát.

Kamínku – oblázku,

vždyť mám tě rád.

MÉ JARO

Vykvetlo jaro ten skřivánčí sen,

dostalo vůni dechu přírody,

kterou jsem tak krásně pohlcen,

je mou inspirací, mými nápady.

Začal čas přátelství,

čas lásky, radosti a poznávání.

Kdo sedí, na nohy se postaví,

když zvony jara vyzvání.

Ty zvony jak kvítky zpívají,

kvítky, co vpletla sis do vlasů.

Tvé oči mé teď vnímají,

jako dva kvítky narcisů.

Pro mě jsi mé jaro ty,

jsi barevná jak květina.

Pro tebe skládal bych já sonety,

jsi ta, která vzpomíná.

CHTĚLA BYS ROZDÁVAT

Stříbrný pláč ti prší na tváře,

po nich jak čas plyne níž.

Ukončí cestu svou na konci polštáře,

na kterém o mně sníš.

Chtěla bys rozdávat,

jak moc, ale jak?

Když musíš zamávat,

a jen čekat pak.

VOLNOST

Plakala`s pro lásku

tu nádhernou věc.

Pro slunce z obrázku

chceš opustit svou klec.

Dvířka si otevřít,

vydat se na cesty.

Jak pták volná být,

se závojem nevěsty.

JAK TO ZAČALO

Začalo úsměvem, něžnými slovy,

na schodech potkal ji oděnou v zář.

Hned prvním pohledem pronikla davy,

jak byla krásná, když odhalila tvář.

Srdce se zachvělo při první větě,

co mohu říct, na co se ptát?

Zůstal jsem sám na celém světě,

začal pomalu se k tobě propadat.

Jak hudba zazněla,

já objal tvé tělo.

Na co jsi myslela?

Co se ti snilo?

Kouzlem jsme plynuli,

neznaje čas.

Hodiny minuly,

kdy spatřím tě zas?

PŘÁL BYCH SI

Chci tvé tělo a tvou duši,

tvůj úsměv a tvé oči.

Chci všechno, co ti sluší,

i to, a co v tobě mlčí.

Do tvého pohledu

snažím se proniknout.

Ztrácíš se pod vodu,

snažíš se uniknout.

SKLENIČKY

Putují z ruky do ruky,

snad najdou i tebe.

Nevnímaj tvoje dotyky,

nevnímaj ani sebe.

Kdybych vložil svou duši v skleničku,

byl bych pln nápoje lásky.

I když jen na malou chviličku,

navštívil ústa bych krásky.

BÁSEŇ JE MYŠLENKA

Báseň je myšlenka,

modrá jak nebe.

Báseň je vzpomínka,

vzpomínka na tebe.

Báseň je myšlenka,

která umí dát i pláč.

Báseň je povídka,

ale co je vlastňe zač?

Báseň srdce tiší,

je volná jako pták.

Z básňe slova prší,

báseň, to je mrak.

ŘEZNÍK

Vpravo – maso.

Vlevo –maso

jen sypej kaso.

TAK MĚ ZABIJ

Tak mě zabij!

Vím, že z toho máš radost,

děláš to bez rozmyšlení.

Tak mě zabij!

Teď vyjde najevo tvá hravost,

tvé srdce bez pochopení.

KALENDÁŘ

Kalendář je svědkem času,

času, který nevnímá.

Nevnímá ani slunce krásu,

jen člověk vzpomíná.

Strhnu dva listy kalendáře.

Nic se nestalo.

Jen lesk tvé svatozáře

ti sklouzl na čelo.

KVĚTINKO

Rozkvétáš květinko,

poznáváš svět.

Každý den malinko,

rozvineš svůj květ.

Kvítek jak srdíčko,

co krásou oplývá.

Každý den maličko,

na mě se zadívá.

VZPOMÍNKA

Jediná mince pro štěstí,

možná k tomu pár vzpomínek.

Brzy tu bude neštěstí,

k tomu slz pramínek.

Jen jedny schody vedou do nebe,

na konci nich je brána zavřená.

Zavřená pro mě a ne pro tebe,

ta cesta je pro mě ztracená.

KOLEM  JDOUCÍ

Spatřil jsem anděla,

teď už to vím.

Jsi krásně nesmělá,

když tě vidím.

Nesnaž se ulétnout,

chci na tebe se dívat.

Tvůj hlas si poslechnout,

jen tebe vnímat.

KNIHA

Malá kniha na stole leží,

tak malá, že se vejde do dlaně.

Přitom jakoby stůl střeží,

tváří se osaměle a nevinně.

Ukrývá v sobě kázání,

je malou moudrostí a velkým činem.

Na hřbetě zlaté vázání,

snad láká,

snad si ji přečtem`.

+ + +

Usínáš,

přitom nechce se ti spát.

Zazpíváš,

i když tě nikdo

nechce poslouchat.

Ale vlastně kdo?

AŽ BUDU VĚDĚT

Až budu vědět, jaká je pravá cesta,

a nebudu se bát za tebou jít.

Až uvidím světla tvého města,

a nebudu se bát k tobě zabloudit.

Sním o svém životě,

o tom, který chtěl bych žít.

Žít jinde, jinde na světě,

kde můžu kam chci jít.

Nežít jen podle rozkazů,

dělat si, co mě napadne.

Chtěl rozšířit bych tuhle nákazu,

než slunce naposledy zapadne.

ŘEKLA MI

Řekla mi pohádku,

pohádku života.

Pohádku o zámku,

o zámku ze zlata.

Barevná duha,

každý den vychází,

je cudně nahá

a nic ji nemrazí.

Hřejou ji vzpomínky,

na krásné chvíle

a tajné myšlenky,

o velké síle.

POMALU ROZKVÉTAT

Pomalu rozkvétat,

z rosy vláhu brát

a světu ukázat,

že lásku umíš dát.

Šeptá mi tajemství,

jak moc mě chceš mít.

Vždyť láska je poselství,

a já s ním chci jít.

SEN

Jen si tak přemýšlím,

kdo vlastně jsem.

Do sebe nevidím,

vidím jen ven.

Sen mého života,

jak by moh´ být.

Poslední věta – je

přestat snít.

CESTA K ANDĚLÚM

Co říkáš večeru plnému hvězd,

až budou padat přání si můžeš přát.

Své přání znám už nazpaměť,

lásku dostat a lásku dát.

Být spolu a poznat se,

dát si co nejvíc krásného.

Při každé větě usmát se,

ale neříct nic smutného.

Našel jsem místo, kde sídlí andělé,

kde oblékají svá cudná těle.

Kde oblékají se nesměle,

do jejich říše se cesta zapomněla.

LÁSKA NAVŽDY

Co nezačalo skončilo.

Když nad tím vším se zamyslíš,

co nezačalo skončilo,

jsi mi pořád stejně blíž.

NECHTE HO

Nechte ho, nechte ho ať si zpívá pro radost.

Nechte mu jeho hlas jak psovi kost.

Má popravu za to, že lidem říkal pravdu.

Je jedno, že je nevinnej, daj mu velezradu.

NIC NENÍ ZVLÁŠTNÍ

Nespím

jen umírám.

Nevím

co udělám.

Půjdu

možná do nebe.

Najdu

lásku u tebe.

Půjdu

možná do pekla.

Najdu

tmu bez světla.

THC

Ten nádech, co osloví tvé tělo,

jsi plnej zázraků, vidíš jinak svět.

Jaké bylo by to, kdyby se to smělo,

snažíš se létat – nechtěj uletět.

Myslíš si, že je to skvělý,

když stane se tvým přítelem.

A do hlavy se valí

černá touha s bílým tělem.

UVNITŘ

Lístečku zelený,

zprávy mi řeknuté,

ne nejsou nekruté,

jsou špatné znamení.

Do svého zámku zavřený,

do svého zámku ze zlata

kde brána je bohatá,

však klíč k ní ztracený.

JEN TAK

Když jsem tě pozdravil

a slyšel tvůj hlas …

Jak zvonek zazvonil,

chci slyšet ho zas.

Řekla jsi ahoj a stačilo

na to, aby ve mně něco vzplálo.

I když to slovo lásky nebylo,

pak ve snu se mi o něm zdálo.

VLÁDNEME?

Vládneme světem neb on vládne námi,

my jdeme cestou trnitou,

my jdeme dál a dál jsme sami.

Před námi trní za námi kytky nekvetou.

Vládneme světem neb on vládne námi,

ztrácíme čas, kde máme ho hledat.

Jak zvěř lížem si své rány

a přec nikomu se nechce umírat.

NESEJDI  Z CESTY

Zabloudíš v kouzelném lese,

jsi sama v jeho náručí.

Tvé srdce smutek nese,

na tváři tvé se slza zatočí.

Není tu světlo z pohádek,

jen tma ti hladí vlasy,

ne nenarazíš na zámek,

tak přemýšlej kde jsi, kde jsi.

Vyšla sis sama do lesa,

sama ses chtěla ztratit.

Teď když se bouří nebesa,

máš chuť se nazpět vrátit.

JINÝ SVĚT

Někde v nás je jiný svět,

hřejivá naděje smrti.

Pohlédni očima naposled,

než pochovaj tě děti .

Nemůžeš pravdu říct,

máš mrtvá ústa.

Nemůžeš říct už nic,

jen popel zůstal.

JSI

Jsi plamenem mé samoty,

mou otázkou i odpovědí.

Symbol nezkažené nahoty,

mrazivá věta při zpovědi.

Jsi vzdálená i blízká,

jsi svíčkou temné noci,

mě po tobě se stýská,

tak přijď, až budeš moci.

RŮŽE

Růže je květem lásky,

růže je lásky květina.

Láska jsou oči krásky,

láska je jenom jediná.

PRO –

Tvá touha po lásce,

je klíčem k mé duši.

Princezno v pohádce,

srdce mi buší.

Píšeme pohádku,

píšem´ ji perem lásky.

Říkam ti pohádku,

přitom hladím tvé vlásky.

PTÁČE

Zrovna jsem šel domů z autobusu,

padal sníh a na chodníku led byl ztuhlý.

Na zemi spatřil jsem dočista bosu,

malou hrdličku, jak se ke zdi tulí.

Možná vyhnali ji z hnízda,

ale proč byla tam jsem nevěděl.

Mlčela, nebylo slyšet, že někdo hvízdá,

já prošel, ohlédl se a zapomněl.

Teď přemýšlím, kam se to ptáče ukrylo,

jestli vrátilo se nazpět nebo zhynulo.

PANÍ SMRT

Nepřišla proto, aby  sis měl s kým povídat.

Nečekala u dveří, až se upravíš.

Natáhla svou ruku a vyrvala,

možná jen lehce ukradla

tvou duši.

Tělo už nepláče,

srdce nebije…

nebuší.

Otřela svou kosu,

ta, bez citu, bázně a svědomí.

Snažme se ji chápat, že jinak to nejde.

Jak dělal bys ty tohle řemeslo?

Odpusťme, vždyť jinak to neumí.

BEZE SLOV

Mineme se a přitom,

byli bychom spolu šťastní.

Protože jen pohledem

si nedokážeme říct slova,

která nás sblíží.

Projdeme kolem sebe – a potom

jen vzpomínáme a máme

další přání.

Poznat toho, koho jsem potkal.

PRO DĚDU

Už první hvězda nad hrobem svítí.

Na chladném mramoru

je nápis nám znám.

Pod deskou ve váze, náhrobní kvítí.

Snad našel jsi schody nahoru,

určitě, že se tak ptám.

Už první hvězda svítí nad hrobem.

Dnes je noc čistá

noc jak má být.

Šel jsi tam, kde mi teď nebudem.

Tak drž nám místa,

ať se s tebou můžem posadit.

Neboj se nezapomenem,

v našich srdcích žiješ navždy.

A jestli je nebe

tak se tam určitě sejdem

… a pak už navždy.

+ + +

Den – slunce – život – láska.

Noc – luna – krása – potěšení.

Tělo – srdce – tlukot – hláska.

Duše – brahma – spása – zasloužení.

MOC

Moc zakrývá nám city

Utopíš v penězích

stesk i pláč

a není pro ty

jenž mají radost

třeba jen z pohledu

na krásnou věc

ale říci nedovedu

že spadla klec

Vždyť nevím

kdo všichni jsou zač

HOSPODA

Pivo mi na rtech zůstalo,

utřu ho do rukávu.

Zůstal jsem sám u stolu.

Za chvíli odejdu,

víc peněz stejně nezbylo,

ale napřed dám si kávu.

Zaplatím,

opustím opar hospody,

kabát si upravím

a zas se cítím –

jak ryba bez vody.

KOMEDIE

Komedie – směšná činnost.

Můj život je komedie.

Jsou to schody,

které nikdo neumyje.

Tragédie – smutná činnost.

Můj život je tragédie.

Věřím na podvody.

Čeho se člověk nedožije.

HRÁZ

Dívko, jež sedíš u stolu,

jsi mi tak vzdálená,

pojď budem´ blíž.

Třeba jen trochu pomalu,

až poznáš, co sen znamená,

se trochu přiblížíš.

Záhadná dívko naproti,

dnes k tobě asi nepřijdu,

ale pohledem jedním poslu ti,

všechno, co nejlíp dovedu.

ZE SVĚTLA TMA

Beruška umřela,

je tma.

Skála se zhroutila,

je sama.

Oči jsi zavřela,

je tma.

Pohár jsi vypila,

do dna.

Lampa zhasnula,

je tma.

Tys tam nebyla,

nepřišla.

Hvězda spadnula,

je tma.

Nic sis nepřála,

nesnila.

ŽIVOT JAK KÁVA

Káva mi ještě nevychladla,

zatím ji usrkávám,

ze lžičky.

Ta jako s kávou

je to s životem.

Protože než vychladne

je ho půlka,

pryč.

Tak nestoupej si

na špičky.

Abys byl větší

musíš povyrůst.

DO SRDCE

Do srdce život vepsal mi lásku.

To srdce své už znám.

Všechna láska vzniká na srdci.

Však co je křehčí nežli srdce

je duše má.

Ta třináctá komnata,

do které se bojíme nahlédnout.

PŘESOLENÝ

Sedím u stolu.

Je oběd.

Já tady nejsem –

tedy pro ostatní.

Vesele z vesela

myslím si –

tohle není smysl života.

Teď zase další

sousto do úst.

Přesolený –

Je to boží trest?

Nebo jen náhoda, nehoda.

Nebo prostě jen tak, tak.

NEPOCHOPÍŠ

Poslouchej

tak přece poslouchej –

mě.

Vždyť chci ti něco říct.

Tak už se otoč.

Vím – stejně

nevnímáš mě.

Ani nezkoušíš se otočit.

Má slova pro tebe

jsou vítr.

Ofouknou

možná zastudí

ale jinak nic.

Neděláš dobře.

Ty o tom víš –

myslíš –

že sen ti pomůže.

To je lež

ty o tom víš –

Nepochopíš.

VZPOMÍNKO

Vzpomínko voňavá

proč nejsi trvalá?

Proč nelze tě obejmout?

Vzpomínko v písni

zažeň mou tísni.

Zkus ji odsunout.

STAČÍ POMYSLET

Stačí, když pomyslím

na tvé jméno.

Tak si představím

příběh.

Ne že ne – ano.

My dva – když ne teď,

tak později,

nebo vůbec ne

v tomhle životě.

Splyneme.

My dva – to mi věř.

Mám naději?

Nebo vůbec ne?

Vím, v pondělí se zas –

spatříme.

RÁDIO

Jen tak lehce

a úplně samo –

se rozladilo.

Takže skrz závoj

prskání

ještě zní

tóny písně 80. let.

Jako bych i já

se rozladil.

Ale teď přeskočilo

mě vzbudilo –

a…

Vše je v pořádku.

Zas vnímám „Svatých svět“.

PROCHÁZKA ŽIVOTEM

Ne není všechno takový,

sice nejsou všude jahody,

ty nemáš perleť do vlasů,

ale přesto tě mám rád.

Ne není všechno takový,

občas se někdo zastaví

u krámku s malou výlohou,

občas tam zůstal někdo stát.

Za malou výlohou,

je panenka z hedvábí.

Čí ruce ji pohoupou?

S kým bude si moct hrát?

Koupili panenku

mladému děvčátku.

Splnil se obou sen,

spolu můžou si teď hrát.

Koupili panenku

mladému děvčátku

a to teď vyrostlo

v překrásnou dívenku,

která lásku svou chce dát.

Za malou výlohou

je panenka z hedvábí.

Čí ruce ji pohoupou?

S kým bude si moct hrát?

DUŠE

Z koruny stromů

modro zelené je nebe

Něco jsem já něco andělé

Pohled na cokoli

je vždy jen pohledem

Barvy jak tanečnice

mě hladí po tváři

Černá ta uličnice

ve tmě nezáří

Do mého stromu

nakreslím obraz

Barevný velký

Sám svými kořeny

prorůstá věky

Okolo padá déšť

jsme sami se sebou

já a můj strom

Snad někdy poutník

který se schová

pod mou korunou

ŠEPTÁNÍ

Na chodník tiše dopad listopad

Závojem smet´ ho vítr k lavičce

kde mohl naslouchat šeptání

dvou zamilovaných srdcí

Pojď blíž pojď blíž

ať dotek zapálí

Lásku ti odváží pavučina

Tvé vlasy vlají v listoví

Pojď blíž přitiskni se

ať ti není zima

SNY?

V tobě dnes kvete báseň

Kořeny ve tvém srdci smotané

Podkova pro štěstí

                             spadla ze kliky

zůstal nám obrázek

                              jednoho polibku

Tvé oči jsou dva rýmy

do modra složené

Pod stínem stromu

                             tráva k nám vítá poutníky

Ve dlani zavřené

                          nech dozrát jahůdku

JARO

Do mého pokoje

vlétl den

První jarní den

Na poslední poličce skříně

se zvedl prach

Pozastavil se cval

jejího stárnutí

Tam v koutku

mi jaro nechalo

                        malý polibek

Na oplátku

štědrosti jara

chci býti jeho

                     květem

MOŘE

Moře je veliké

          Jak sněhová vločka

          jež se nerozpustí

Pluje bílá velryba

Vlny si spolu hrají

lodě objímají

jak duši modlitba

KAM SNÍM

Naproti

půjdem si naproti

Ať se nám směje celý les

bude to zítra

                   když ne dnes

Nevrátí

už se nevrátí

ty naše stopy zaváté

ty první schůzky o páté

Usychá

často usychá

vzpomínka která nevoní

rosa co slzu uroní

Z kalicha

lásku z kalicha

půjdem spolu pít

a všechen smutek navždy

                                       utopit

BEATNÍK

Pláč kouře ranní cigarety

přizvukuje od vedlejšího stolu

nese se vzduchem a usychá

v našich ústech

Človíčku

             šlapeš mi na paty

Na stole tráva neroste

a květy pivních tácků

zalité rosou pěny

nám také ruce nenavoní

Proč ta ironie

zdánlivých pohledů

Proč ta slova bez koncovek

PRO TETU

Jak krásně hoří plamen ve tvých očích.

Opilí láskou.

Poprchává. Měsíc se třpytí v našich nocích,

točí se za hvězdou za milenkou.

Květ tulipánu naplněn rosou

vložil ti osud do dlaně.

Amor tě viděl v trávě bosou,

vyprávěl o tobě kouzelně.

Chtěl bych si s tebou povídat

o zlatém lesku slunce,

o čisté lásce v křišťálu

i o plameni svíce.

VZEŠLÍ ANDĚLÉ

Copak se hvězdám ve dne zdá

Snad o tvých očích

Vždyť nás spolu viděly

jak jsme v noci hledali

                                   tu svou

Jestlipak hvězdy pláčou

Snad na jaře když taje sníh

snad nad ránem když žabky skáčou

v modrých tůňkách

                              v očích tvých

OKLAMANÍ ANDĚLÉ

Kam odlétají andělé

Možná se na jih s ptáky ztrácí

Antickým bohům půjčí křídla

Pod sloupy chrámů mládnou starci

Letitá léta letí

andělům křídla chybí

Maminko kde máš děti

To je tak

             když někdo slíbí

NECHÁPU

Až do chvíle té se smála

až do chvíle té brečela

až do chvíle té si hrála

         pak umřela

Ta voda čistá zprvu byla

i křišťál by ji zakalil

než se v ní ruka ponořila

a první hřích se smyl

PĚKNÁ SEDMIKRÁSKA

Jakpak se jmenuješ sedmikrásko

Máš nebo nemáš jméno?

Víš toužím po tvé odpovědi

Mnohokrát opětoval jsem tvou krásu

mnohokrát říkal jsem ti ženo

vedle cest byl ti svědkem

                 při svatbách s kopretinou

PROBUZENÍ

Nejsladší probuzení

se zpěvem ptáků

To ještě skřivani spí

              když vrabci štěbetají

To už jde cvrček spát

když začne skřivan notovat

když pošle touhu do spánku

abych se probudil

než začne první z skřivánků

ODPLUTÍ

Půlnoc už střihla

do času

a stuha padá k zemi

                               líně

Na vlasu

             v klíně

se nic nezmění

Zbývá jen přeladit si

rádio

K tomu nepotřebuji

tvé svolení

NADĚJE

Po vodě připlula loďka

na ní pohádka

co místo plachet

ji táhla vpřed

Zářivá byla jak

plátno v rukou

                      slunce

HŘÍCH

Zlato zlato zlaté

ruce neumyté

Ruce rudé krví

všechno všechno poví

Ruce ruce moje

hroby bez pokoje

Ruce ruce všech

ďábel ohněm zžeh

Bůh pokřtil je láskou

ďábel na nich vráskou

Hřích se špatně myje

je jak kůže zmije

NEKONEČNO

Skřivane, kdo naučil tě zpívat?

Labutě, kdo dal vám hladkost krásy?

„Tam hluboko, hluboko uvnitř vesmíru

je schováno tajemství

a tam ty nedohlédneš,

tam musíš dojít.“

Tak proč pláčou múzy,

vždyť jim je prostor

křišťálovou koulí.

Vidí všude a všude jsou.

„Oni nepláčí, oni milujou.“

SNAD

Zalomil ruce

objal zem

Prudce a trpce

jak byl naučen

Měl to

z čeho byl zrozen

a přece umíral

Dodnes plenil

dodnes lásku předstíral

Nyní na kolenou prosí

zem hladí

stejně v prach se obrátí

Co zasel to si sklidí

Má strach

že zem ho nebi

                       nevrátí

LÍSTEK

Ze stromu spad

                        do proudu potoka

na tůňku s vodním vírem

Spirálou vítá ho dno

kouzelně jednou do roka

Svým tělem hladí kameny

Zabublá s vodopádem

Do ticha zátoky

                        splyne s hladinou

Odhodlán navždy

prát se s obzorem

+ + +

Přec v tobě něco spí

Snad křídla andělská

světluška  maják  dálka

Nad tím vším

                    klenba nebeská

Moře  země  pouště

Co tebe láká?

Sníh  kapky  deště?

+ + +

Tak jako klika chci být objímán

Tak jako mraky nechci ztrácet pláč

Tak jako strom chci rovně stát

Tak jako odpověď chci vědět kdo jsem zač

+ + +

Snadno se slova neříkají

ústa se smíchem nechvějí

když chceš utěšit

pomoci od breku

Někdy se slzy polykají

když nedají se usušit

pomocí doteku

+ + +

Přetekli oči plné křišťálu

Neskláněj hlavu

pojď ke mně blíž

Vylezem spolu na skálu

tam odsud

svůj stesk zahodíš

Pěkně ho nakopni

adio – navždy

Nikdy více lži

jen pravdy

+ + +

Z nebe padá

božský klid

s tebou jsem chtěl

dneska být

Snad prodloužil jsem

času krok

a jeden den

byl jako rok

Někdo nám to nepřeje

kalnou vodu

                   vyleje

Po kom touží?

Tváře z louží

měla by jsi vědět ty

Prázdno naší samoty

Z času vylétly

sny

TICHO

Ticho

ticho bez stesku

To je důležité

Slunce

slunce bez lesku

a přece žluté

Na bílou tvář

se slily barvy

                    podzimu

Jen krásný hlas

a moudro vrby

čekají

         na zimu

A vedle sebe –

vlna přátelství

To havrani škádlí

                           labutě

Na křídlech nesou poselství

promiň  promiň když zklamu tě

+ + +

Měsíce dlouhý volný pád

a koloběhy přírody

                             jsou v nás

Snad

Ledy

       a mráz

+ + +

Do vlasů fouká mládí – píseň života

Tvé vlasy kdosi hladí – moje samota

+ + +

Od chvíle, kdy spatřil jsem život stromů,

vím, že můj život je jen kapkou vody na poušti.

DEN PO NOCI

Těšil ses

moc a dlouho

• má touho

kde jsi

Nad ránem zakrouží ptáci

z jihu se vrací

• svítá

Vzpomínám na výkřik noci

kde jsi

kde jsi

Snad nebude hůř

Jen líp

Nepřijde?

To snad ne

čas promine

RYCHLOST

Komu není

komu je

kdo na koho

žaluje

hrstka špíny

hrstka prachu

černý stíny

plný strachu

ticho prstem poručené

ticho dříve neurčené

ticho štětcem malované

ticho kouzlem čarované

ticho  ticho  ticho zlé

ticho  ticho pomalé

ticho tvé

poprvé

ticho

byla-li to pravda

byla-li to zrada

co na tom dnes záleží

u nohou ti neleží

staré časy

uschlé klasy

z naší krásy

kdo jsi

řekl kdosi

pravda nebo lež

já jsem co sám chceš

pravda taky lež

štěstí taky smutek

kdo poznal

ten utek

znáš mě už mě znáš

co mi teďka dáš

polibek či stesk

hrom a nebo

blesk

POMYSLI

Tak krásně barevné

jsou věci

které se dějí

v tuto chvíli

však na jiném místě

Snad proto

že tam nemohu být

Snad jen proto

že si je mohu představovat

TAKY TO TAK JDE

V zimě je ticho

Světlé  lesklé

ticho

I sny jsou tiché

Nechtěj však krví

potřít sníh

A proč ne

Krev krví bude

Co po nás zbude?

Zhnijeme v zemi

červy prolezeni

Neboj se lásko rozkladu

je spoustu horších nápadů

+ + +

Pomysli na spásu

čas beze hranic

Pomysly na krásu

na víno z vinic

Na boj si připrav zbraň

válči bez výčitek

Hrrr naň hrrr naň

Pole padlých kytek

+ + +

Každej

každej jednou

pozná někoho

a konec

Každej někdy

zjistí své cesty

Nikdo nezná vše

Probrečím noc

poslední kapka

                       vody

sklouzne okapem

Každej

každej to vědět nemusí

Pod stínem noci – den

Ještě není zima

každej nezná zimu

všichni znaj tmu

Ještě není tma

O co tady vlastně jde

Kdo jde?

Proč hledáme?

Každej hledá

Diskuse chtění

Lidé

proudy lidí

Listí nezežloutlo

srdce bije

Sen

sen se ti vám i tobě

tamtěm snad i mě zdá

Každej má něco

jen já ztrácím naději

PROČ NE

A přece chtěl bych tě znát

Proč ne – proč?

Hodně brát více dát

Proč?

Snad mám tě rád

Vždy si budeme blíž

Proč – proč ne!?

Až hvězdu padat uvidíš

lásku si přej

Proč?

Vždyť víš

JAK JDE ŽIVOT

Společné úsměvy

překrásné povídání

Krásně nás pobaví

i krásné snění

Kdo by se netěšil

tak toho není

Kdo zlem se pochlubil

brzy se změní

Stárneme  dospíváme

víc známe věcí

Někdy si zazpíváme

o kráse nocí

BUĎ…

Jdeš stále blíže Olympu

Nebuď pošetilá

neb bohové jsou pošetilí

Nebuď nevěrná

neb lidé jsou nevěrní

Snad nemyslíš jen na sebe

snad ne

Tak se nepoštěstí

Možná jen dětská hra

ale ne konec pohádky

to ne

+ + +

Radost je klíčem k lásce

I peříčko je klíč

A dřevo voní sladce

Láska je touha a ne chtíč

Obrázky v biografech ze sterých filmů

Když ctitel dámě růži přinese

A jak ty filmy také stárnu

Někdy se ohlédnu

zdali pak známe se

VZKŘÍŠENÍ ČASU

Kousek dál  kousek blíže

vítr vál  do prázdna kříže

Tam – tam kroků  pokazil noc

Meč po boku a v rukou moc

Země jinak krásná

                             krví politá

Představa jasná

                        dnes spletitá

Oblaka touhy

vytvoří mrak

Na fráčku sluhy

vítězství znak

Zrada je zradou

On zradil  tolikrát

I slova kradou

                      když uměj lhát

Za zády stín

co v zrcadle nevidíš

Barikáda otázek

                         kterou neshodíš

Provázek bez konce

táhnu za sebou

Tam na louce

                     kde kytky

                                     nevadnou…

+ + +

Mrtvá voda nesvoboda

Pozlátka jsou ve větru

Vše zlato se ztratilo

Prázdné oko na svetru

rozpáráním zmizelo

Kašna bez vody pramen náhody

Ruka je uťata z rána

Na co pak čekají havrani

na co pak čeká ta vrána

jaké pak jaké to znamení

VIDINA

Vůz odjíždí

kopyta víří prach

vůz odjíždí

- vůz odjíždí

a já mám trochu strach

Šátkem mi zamáváš

Tím který jsem ti dal

Vůz odjíždí

já vždy jsem se ptal

sám sebe

             jestli odjedu

Holubi ze střech

spadli na cestu

Okenice se zavírají

když kolem projíždím

Poslední šátek

                     mi zamává

Ten šátek na krajích vyšívaný

padne jak mrtví holubi

TRUBEC

BZZZ

já nechci mráz

BZZZ

tak co tedy dělat

BZZ

BZ

B

Z

.

VESELÁ PRINCEZNA

Jakpak se má princezna

kdo jí vlasy hladí

kdo jí smutek rozezná

když jí něco vadí

Jsi pohádky princezno

znáš dobrý konec

tajemné prsteny

kouzelný hrnec

Tak pij princezno

ten nápoj lásky

ať je kouzelno

ať nemáš vrásky

Jakpak se má princezna

zdali pak je veselá

až do dna veselá

až do dna

ŽIVOT

Klid a mír

duše plave

vodní vír

děti hravé

Tichá voda

mraky vítá

kleslá brada

ránou zbitá

Kdo je pánem

- ten kdo klečí

těžkým trámem

zaval řeči

Co je smutek?

Snad ne štěstí

Snad jen kousek

kousek smetí

Vzduchem letí

v dál se ztratí

Už se nevrátí

co se zatratí

DÍKY

Čas nám rány spraví

ale sny se nezahojí

V kanále zvon zvoní

proč ruce slzy roní?

Na zádech rány biče

A co se tebe týče

dalas mi tmu jeskyně

Já ztratil jsem

                     klíč od skříně

Věř mi že láska

je jen halucinací

                         noci

Řeka jak vráska

se vrací

pozpátku

              jak raci

AŽ

Až ti pláč, jak stříbrný vodopád

přikryje pohled,

až budeš ke smutku o krok blíž,

tak za mnou přijď,

já schovám tě pod svá křídla.

A kam?

Ty cestu znáš.

Vždyť víš, vždyť víš.

Až opadá na podzim listí,

až se i dny zpomalí,

tak za mnou přijď,

já budu čekat.

Pak i tvé

srdce churavé

začne se smát,

přestane plakat.

SPANILÝ BROUK

Kdo to v trávě

bágl nese?

Kdo se právě

strachy třese?

Je to princ

malý mravenec

A jak si šlape

blátem louže

Na zádech ranec

co se houpe

jak s větrem růže

Má  nemá  má  nemá…

Dívka drží v ruce květen

Lístky padaj k zemi

S princem se zatočí svět

lístky se blíží s vteřinami

Spanilý brouk se v bláto klátí

přikrytý květem sedmikrásky

Teď a ne květ  už jen smetí

Ve vzduchu jen dvě samohlásky

                                                   au

JÁ

Byl jsem zemí

prachem bouře

slávou války

solí moře

Kdo se mění

v slzy pláče

co nesou smutky

prohry hráče

ZE ŽALU

Než odvážil se měsíc,

zhlédnout v řece,

na nebi zářit s hvězdami,

opilý námořník

na base piv

pohrál si s lahváči

jak s rybami.

ÚTĚK

Brouzdáme rosou stříbrnou

utíkáš blíže k slunci

Do deště barvou duhovou

maluji lásku v tvém srdci

Do zámku kde tisíce je komnat

dojdeme klenbou nebeskou

Milujem – budeme volat

ať naše oči netesknou

         + + +

Poraďte mi lidi

co mé oči vidí

Poraďte mi bozi

co mi dneska hrozí

Poraďte mi soci

proč jsem bez pomoci

Co se se mnou děje

proč jsem bez naděje

K čemu jsou mi básně

Snad trochu voní krásně

PŘEHLÍDKA

Dny dlouhé – sluncem plné

Dny krátké – noc vítají

                 tají

                 tají

Číst minulost ze svitků života

              lakota

              lakota

Žít z tajemství země

            nech mě

            nech mě

Tajemství lidí – zas člověk sklidí

? ? ?

To co bych chtěl říct

by nikdo nepochopil

Každej si slunce představuje jinak

- země spí

Nikdo by nechtěl věřit

jen by mě vyslechl

Pak by se zaposlouchal

do minulosti

- země už nepotřebuje ukolébavku

Určitě znáte to posvátné ticho

jako by se zastavil čas

Dokázat vyznat pohledem lásku

- na podzim opadá listí

země se nezmění

jen my budeme o něco starší

Tak už mi zkuste uvěřit

že duha vychází ze dvou zamilovaných

                                                             srdcí

Poslali na pranýř nevinného

Stíny lesů objaly dav přihlížejících

Země nám dala vše

kromě našich duší

ZDALI PAK VÍŠ KDO JSI

Tichošlápku mých představ

pod dveřmi vidět je tvůj stín

Než stačím otevřít jsi pryč

Zdalipak jsi tu byla?

Sám si odpovím

Jsi pryč

Proč ses rozplynula?

+ + +

Jak obyčejní při marnivosti

jsme

Když prodáváme své vlastní vzpomínky

Jsme někým jiným

Smích přírody

pláč stromů

Kde  kdo  cokoli  každému

+ + +

Víčka oči přehlíží

jsem rád že jsi se mnou

V objetí  horkém objetí

tak blízko vedle sebe

Nemyslím na to co bude

jen na to co je

A do toho mé představy

někdy kyselé a někdy sladké

Všechno je jednou takové

a jindy zase také

+ + +

Horská cesta ztracená

pokryta sněhem

Romance milostná

zkrášlena hříchem

Odmlka přehlušila ticho

svou nedočkavostí

Ptáci se zatočily

jak  deštné mraky

jak kolo štěstí

Myšlenka se svezla tělem

a jako krásný cit

zazvonila v mých představách

Znovu a znovu

dokola a dokola

pohled za pohledem

vteřinu za vteřinou

život za životem

              sníme o něčem překrásném

něčem překrásném

+ + +

Něž abych čekal   než abych plakal

          - než abych odešel do ústraní

          - než abych poslech ohně saní

          budu si dál hrát s tóny deštivých dní

MÉ ŠPATNÉ JÁ

Dva dny a dvě noci jel rytíř lesem kouzel.

Nakonec usnul a už se neprobouzel.

Uspal ho meč, nástroj zhouby.

Než padl v spánek zaťat zuby,

                                                volá.

Přátelé na stovky mil rozsetí,

přijďte a proklejte mé prokletí.

Já rozhodl se hledat lék,

 na nemoc co mě schvátila.

Ach nedojel jsem, nedojel,

ta choroba mě předstihla.

Tou chorobou tou byla pýcha,

já utéct jem chtěl lesem pryč.

Les mlčel, les byl zticha.

To ticho bylo pro mě bič.

Pak objevil se on, jak slavný

a cestu mou mi zastoupil.

Obejít ho, bylo marný,

proti mně meč svůj vytasil.

Už nechtěl jsem, kdy tisknout zbraně

a srdce mé naň nastavil.

Má pýcha probodla mě.

Já na ni jsem se nezlobil.

+ + +

Tudy se vracím

odtud jdu tam

a to co ztrácím

vlastně nalézám

Něco mě mrzí

něco zas ne

na srdci mrazí

místo studené

TY

Obrázek v mysli mé zůstane navždy.

Vzpomínka na tebe utkaná z pravdy.

Květinka voňavá zasetá z lásky.

Obrázek v mysli mé

                                odpověď bez otázky.

„Vše co je kolem nás je jen barvou času.“

KAŽDODENNÍ DNY

odkryté tváře

půlnoční záře

půlnoční půle

měsíce i vůle

co to držíš v ruce?

- dvě lastury z moře

co drží tvé srdce?

          - dva ohnivé oře

zoraná půda

přijde neúroda

neumřeme hlady

opřeme se zády

                        o stromy

ZVONĚNÍ

taková taková

maková panenka

takový takový

makový panáček

taková taková

červená květinka

takový takový

zvonivý zvoneček

LEGENDA

Ani ne tak pozdě

jakožto z druhé srany

Jsa voják z přileb beze hlav

prošel dnem nocí sám

Byť spatřiv byl

hned zapomenut

Jak sen

kterýž mnohý snil

Stokráte zdupané

polité krví

to pole padlých hrdinů

Rány se hojíc

roste v nich květ

         spatříce svět

         ze stínu

BOHÉME

Bohéme – múzo má nejstarší

Lákalś mě mnohokrát

já víckrát tě poslech

Na druhé straně vah

popíjíš víno dálek

Bohéme – kolikrát byl jsi amorem mým

a kolikrát propastí mou

Tak jako moře břeh

i já ochutnávám tvou

štědrost antickou

Bohéme neradíš správně

však sladké jsou tvé rady

Nezraníš mě

ale jak lstivě opíjíš duši mou

a tělu dáváš ženské vnady

PRO JEDNU DÍVKU

Kam mě mysl zavede

když tělo mé nic nesvede?

Kam myšlenky zabloudí

když tělo mé sny probudí?

Co si šeptám potichu?

Jen pár veršů pro múzy

když rozplívaj se do prachu

A jako by po nich nezůstal ani ten

                                                      prach

a to zamrzí

Květinu ve vlasech máš

úsměv na tváři

jak hádá se s očima

jak vlnky co přeběhly pláž

Na dlaních pot ti zazáří

Co nikdy neskončí

právě začíná

PRO EVIČKU

Radost ta nepluje

na krásných lodích

V plachtách je díra

nebo jsou prázdné

                            bez dálky

Pojedem na ledové lodi

na hranu vodopádu

Tam odsud sklouznem

                   jak z krku korálky

I když byla ta loď studená

bude nám smutno

Každému jinak smutno

A kousky ledu

co rozpustí se v moři

v dešti ti řeknou

jak cítit štěstí

ÚTĚCHA

Dali jsme si objetí

• pohledy se ztrácely ve tmě noci

Jen pod lampou

jsme si na chvíli

pohlédli do duší

• jen na chvíli

Ani jeden z nás

nemohl vědět proč

a přeci jednou vzpomeneme –

na krásný večer

Z každé kalné vody

se stane

křišťálové jezero

STRACH

Tisíce slov

za každým tečka

Napsané pozpátku

Vada

Židle utekla

                  do sklepa

Pod stolem nebylo

                             bezpečno

PŘÍTELI

Příteli

už jsem ti vyprávěl

o chvíli

na kterou čekám?

Víš

na co se ptám?

Chci potkat někoho

komu budu moci

povědět vše

co vím tomto

světě

TEĎ NE

Dveře zavřené

Oči zděšené

Bouře nudy

jak led studí

Horké léto

celkem vzato –

prožili jsme

každý jinde

Teď to nejde

Jen vzpomínáme

NEDOROZUMĚNÍ

Kořeny stromů

rostou do nebe

Je to tím lásko

že jsem bez tebe

Nevidím květy

které kvetou v zemi

Nevidím větve

listy obaleny

Co s tím budem lásko

co s tím budem dělat?

Nestačí jen křičet

nestačí jen volat

Nechalas ty mě

ne já tebe

Proto tyhle kořeny

rostou do nebe

JEN Z NEBE

Žebráku nelži mi

že svět tě baví

Řetězem spoutaný

plížíš se ulicemi

Do noci chraptění

tvůj dech se ztrácí

Sudička za tebe

moc neutrácí

S jakým to úsměvem

a čistou duší

Jen Bůh tě potrestal

jen Bůh tě slyší

Rozdal co rozdat moh

Květnaté příběhy o cestách

                                          do pohádek

Nakonec daroval život svůj

netrousil nikdo slz

Jen z nebe pár z deště kapek

+ + +

Chvíli pod vodou

Jsi mokrý – je ti zima

Pod jejím smutkem

pod její tmou

Jsi sám – je sama

Je studená ta hlubina

a černá jako jeskyně

Dna jsou pastviny

na nichž se pasou

mořští koně

Obracíš se na záda

                             když plaveš

Bez pohybu se potápíš

Bez pohybu toneš

Jsi ke dnu blíž

Na mělčině

je vše překrásné

Všechno kromě krve

z tvých nohou

když se procházíš

při západu

Obarvíš i jeho mraky

Ty taky – ty taky

+ + +  

Když pláčou mraky

zem ožívá

aby plodila

své děti

Když slunce hřeje

oni ji dávají radost

svými květy

DLANĚ

Do dlaní ukryješ

mnoho tajemství

Talisman pro štěstí

vzpomínka na dětství

Dlaně tvé byly hebké

jako samet oblaků

Doteky krátké –

vzpomínky do věků

KRITIKA

Plný talíř ryb

plná hlava chyb

Chyba

ryba

Beze všeho

jak je libo

- řekl někdo

z davu

Udělal to přece blbě

utněte mu hlavu

! ! !

Vážení přátelé

několik slov úvodem

Buďme…

Sněme o…

Co máš to…

A tak letošní poeta

je mírně projetá

Kritika na síto

hází prach

PRSTENY MOCI

Čarovný sabat vprostřed lesů

jenom když pomyslím

strachy se třesu

Obětí nevinná květina

to panna v dýmu usíná

Kolem tu krouží hejno vran

to čarodějnic krutý klan

Zrovna ji chytl šat

                            tak křičí

Jen oni dokáží se smát

                                   když brečí

Ta nejstarší si prsten navlékne

v tom sjede z nebe blesk

Do noci kouzlo vykrákne

z tváře nevinné zbyl jen stesk

Mladší si prsten navlékne

to ohluší vše hrom

Před oheň na zem poklekne

a dívka uschla jako strom

Třetí si prsten  navlékne

hned země zaduní

Na popel kdo si vzpomene?

Ni popel láskou láskou nevoní

SBLÍŽENÍ

Nad řeku vplulo slunce

co života je dítětem

Pod ruku mou vplula tvá

mění se – jak papír pod štětcem

Pani šťastných dní

a zlatých rad

                    tvarů mé budoucnosti

Tak přesně vzdálené

je to naše spolubytí

Tak akorát

KOPRETINO

Tobě kopretino

kradu teď krásu

Promítám květy tvé

jako růženec

Tobě teď kopretino

krátím délku vlasu

Nezbyde ani prstenec

Marné bylo mé ptaní

zdali mě ráda máš

Po louce kopretina rozsetá

Nežli bych poslal psaní

zdali mi lásku dáš

Budiž má touha prokletá

PÍSEŇ

Na trávu k spánku uleháš

pod stromy plné květů

Ve snech se duhou prolétáš

tím dáváš lásku světu

A náruč plná zklamání

od osamělých srdcí

ve dlaních taje v svítání

a jako déšť se vrací

Do očí slunce se ti zatoulá

stříbrným vodopádem rosy

Do mlhy oděná jsi spanilá

tvůj úsměv radost trousí

V noci se hvězdy zatřpytí

do spánku září měsíc

Zlatá rybka vklouzla do sítí

ty pomůžeš ji vyvlíct

Třemi přání se ti odmění

třikrát krásnější je svět

už ani řeka slzy neroní

a navždy voní růže květ

DRAMA ODPOLEDNÍ NOCI

Kohoutku s krvavým zobákem

prospal jsi ráno v prachu

Konec tvým starostem

a křiku strachu

Přišel tvůj nástupce

mladý a nezkušený

Těkavé srdce

vzrušený

V poledne přikryla tma

ves hávem svým

Usnul spánkem

hlubokým

Přikryté slunce

jak bez dlaní

                    ruce

zvoní

Najednou světlo

• kokrhání

smetlo

tmu bez váhání

+ + +

Klika klíčem klece

• na kolečkách

Komu asi utekla?

+ + +

Bytosti z masa a kostí

radši než země úrodu

těží potěšení

Nemajetní je nechápou

a přitom …

Učení moudrosti dávají knihy

- ne však moudrost

+ + +

Májové květy ztracené

už dávno zašlé věkem

Zelené listy zemi vrácené

polité deštěm

Stopy vedou k potoku

kam laně chodí pít

Dej kapku na ruku

a můžeš s nimi jít

Však budu rád

                      když zůstaneš

Jen jak ty chceš

+ + +

Co těžší je

než vlastní zášť?

Co lehčí je

než zavřít oči?

Jak těžké je

otevřít dveře

když tápem tmou?

BABYLÓN DOMOV HŘÍŠNÍKŮ

Hotel pod schody do slepa

- / propadlý Babylón /

Černé tam víno vroucí

podávaj služebníci

Hotel kde zdarma přikován

s výhledem na balkón

Tam kde tma je žárlivá

když stín ji překrývá

V HLUBOKÉM UVĚDOMĚNÍ

Žiji vzpomínkami léta

a dávám času odpuštění

Jen pro tuto chvíli

Hladím paprsky světla

Jen proto v tuto chvíli

                                  žiji

V jedné vteřině  myšlence

ba i mžiku ticha

nacházím vzkříšení

                ale jen v tuto chvíli

SKRYTÁ LÁSKA

Kytici květů natrhám

s ozdobou bělásků

Na rukou vůni květin mám

myslím jen na lásku

Co dříve měl jen sen

dnes objímám

To slunce co měl den

já v noci vídávám

Má láska plyne od srdce

pluje na korábu citů

V mém těle od matky a od otce

žije duše má zatím v skrytu

ŠPATNÁ RADA

Duhu nenakreslíš

z barev dneška

Možná jen její stín

Nekrášli se

pro toho kdo tě nemá rád

smyl by tě déšť

Neztrácej naději

pro marné věci

a přeci

to můžeš zkusit

Nech si své soukromí

nikdo nerozumí

nikdo nezná

Ty taky nechápeš mraky

ty taky

ŽIVOT BEZ SPÁNKU

Nepůjdem se sluncem spát

ještě se projdem krajinou

A když se bude nás ptát

za ním jen cesty nevedou

Nepůjdem s měsícem spát

budem si povídat s hvězdami

A když se bude nás ptát

my jdeme jinými cestami

Krásné jsou hvězdy na nebi

krásnější však tvoje oči

V nich je ta láska jediná

co věrně mě milovat učí

PRO LÍSTEK

Hrajeme si spolu

pozorujeme

- co se mezi námi děje

Toužíme jeden po druhém

a přesto nás něco odděluje

Možná až se budeme snažit

přijít na to co to je

poznáme

že jsme udělali chybu

Snažíme se dělat jeden pro druhého to nejlepší

a přitom by stačilo jen málo

Proč jedno velké potěšení

když jich může být víc malých

ŠKODNÁ

Jednou z rána

vyšla rána

na zem spadla

mrtvá vrána

Pán Bůh

jí dal svolení

ať na stromě

nelení

VNĚ

Jsem nádobou

jsem nocí

jsem plný hvězd

Větrné mlýny

                    se pasou

na touhách přírody

TAK BRZO

Nesmělost

snad to není strach

snad to není to

co nechcem slyšet

Závist

kterou brečí děti

pro kterou kde kdo

                             umírá

Tak brzo

se učí člověk

                   číst

ze špatných stránek

života

PÁR SLOV

Každý má ve svém srdci

schovanou květinu

Má milá obejmi ji

Dětskému smíchu

dal bych křídla andělů

Tobě dám jediné

pár slov

           já tě miluju

+ + +

Zanechme dílo své

vytesané do osoby

obrazem v duši

Jen ten kdo miluje

nalezne v těchto verších život

Jen těm jenž usínají s láskou

vykvetou pod hlavou poupátka

zalitá rosou ranního pláče

Jen ten kdo zhlíží ke své duši

jako ke slunci

pozná

kde se dá dotknout nekonečna

+ + +

Kolik směrů má bytí

kolik proudů má řeka

poslouchat a vnímat

listovat

držet v rukou svět

- pohladit s láskou

pohladit svět

ÚVAHA

Až ve stáří

začneme vzpomínat

                               na dětství

Mnozí až ve stáří

začnou odpouštět

Než znovu se narodím

hledám poselství

proč začal

kdy končí svět

Žijeme dokola

jak sedadla kolotoče

Pravda jak řeka

z břehů se vylila

my

my ve tmě tápeme

jakým směrem teče

POCHOP TO

Zamysli se dívko

život máš u nohou

Neházej kameny do tmy

copak si myslíš

                       že ti pomohou

V tu chvíli jim nedáš směr

dřív rozmysli si

dřív než začneš házet

TAK TROCHU KONEC VĚČNOSTI

Nechci žít ve spokojenosti

Pane Drákulo máte strach?

• Věčnost je mrtvá já vím

Schovat se v pevnosti

dělo

     prach

koule

       rána

Co dál?

           To netuším

dtto…

Veselím se vesele

když vylezeš z postele

Co pak je láska jen v klínu ženy

Andělé

sneste se

             ať jsme zasvěceni

Pátráme v hlubině pyramid

Snad hledáme

                     místo

kde věčný je klid

Slunce však všude nesvítí

chytli jsme rybku do sítí

Poslední na zemi

bude stát kříž

tisíce

tisíce let

SLOVA

Slova by se měli vodit

jak malé děti za ruce

přes lávku přes les vůní

aby si mohly květy na louce

vyprávět příběhy

křišťálových tůní

APOKALIPSA

Na vrcholku dějin stála

smála se a z lidmi hrála

Na konečcích prstů plamen

to pro koně

to třikrát amen

Hrála hrála s figurkama

obehrála sebe sama

Třikrát tři přijely

na zemi vlnu

na vlnu smrt hodily

Tři jezdci

pýcha

zášť

prázdno na srdci

PODZIM A NĚCO VÍC

Procházet se po plavých vlasech

podzimního času

Poslouchat opery šustících listů

Připravovat ceremonie

pro první sněhovou vločku

To vše jsem si nepřál

ale jsem za to rád

Mám spoustu důvodů proč žít

a ty lásko

Má dívko

má oblíbená písničko

má naději

ty jsi mou

cestou

točitou

NĚČÍM TO BÝT MUSÍ

Na procházce

nebo jen na cestě?

Kde plyne náš život?

V kotlíku lektvar

                          mění barvy

Kolik bot

pošlape křivdy

                      naší minulosti?

             Nebuďme nafoukaní

Příběhy z vrby

                      si

ženy vypráví

při odpoledním čaji

VYZNÁNÍ

Do červena zakleté máš srdce

Duší prochází ti průvod slunečnic

Ústa lákají rosou

tak sladce

Tvé oči

           střípky večernic

ZUZANA

Zuzana

jabloň

Pár koní

            bez spřežení

Zač platit

zač dát srdce

Zuzana

kvítek

Tolik jmen

proč zrovna tohle

                    je mi osudem

Popel spálených dopisů

Vyčkávám odpověď

na špatnou adresu

Z čeho se země zrodila

Zuzano

duha je písmeny

            tvého jména

OBYČEJNĚ

Čaj mátový ti uvařím

Kadeře vlasů tvých navoní

Přikrývku na vavřín

ať jenom duše zní

Bez tváře básníka

jen v očích ohně

jen s časem zvoníka

jen s pláčem koně

Bez ozdobné krásy

jen trochu vína

a sem tam cosi

co smutek připomíná

POHLED Z OKNA

Oblaka staví hradbu nad lesem

Tajně se s nimi snoubí kouř  z komínů

Oblaka směřují ke slunci

mizí nad krabičky od sirek

• skládankou našich domovů

Melancholie  zázraky  počátek

Můj den končí

                      jitro v dáli kdesi

Poezie  vzpomínky  klika od vrátek

             hladí tam kdesi

Hladoví po poznání

zřídka luna směje se

Dva kříže bez vyznání

• pod nimi se myje

ve špinavé vodě

jazyk od šalvěje

Drží se úst

drží se

Lží mokrá tráva usychá

Slyšela vyprávění

o hořící vodě

o plamenu svíce

                         noha do střevíce

slaná voda moře

ANDĚLÉ

Skrz sebe promlouvala k Andělům

nedělní mše snad zněla v příchozích

Bylinky voní večerem

            aby se ráno mohli lidé probudit

s pláčem v rukou

Nebo jen roztál na dlaních sníh

Zář kterou nemá ani duha

      pohladí

oživí duši jak racků křik

                    nad ranním přístavem

Tunelem snů k nám přišli

Andělé z podhradí

V JÍDELNĚ

Poprchává na naše slova

od úst k ústům

a pak znova

než stačíme si odpovědět

tvé oči zvoní o stůl

Teď právě neznám

                             správná slova

bojím se na ně pomyslet

Tvé oči vzali mi je

Možná by byla purpurová

kouzelná jako amulet

jenž v srdci tvém vždy žije

JÁ

Na lyru na břehu

zahraji pro vodu

až ke mně po zemi

vytančí svobodu

Pod nebem modrým

přednesu báseň

aby se nebesa

neptala čí jsem

Na křišťál napíši

koho chci znát

ať už se nezlobí

kdo mě měl rád

OD VĚKŮ

Asi jsme blázni

proč bychom jinak

věřili kameni

                    jeho vyprávění

jsem blázen

já mu věřím

Jen ne to

            když tvrdí

jsem starší než ty

Tomu nevěřím

PRO CO

Na srdci zabolí

vykradené kostely

Výkřiky sokolí

v děravé kupoli

Zbyly jen modlitby

vtisknuté do zdí

Zaklety do doby

kdy čas se zpozdí

Rozbité schody

pod dveřmi bez kliky

Zlodějům nevadí

pro jiné pomníky

SOBĚ SOUZENI

Znovu a znovu

jako by věčný mrak

nám nad hlavami

                          střádal

déšť lásky

Až začne pršet

necháme zmoknout

                              svá těla

Znovu a znovu

se potkáme

jako dvě lodě

jenž se vrací z dálky

ke stejnému přístavu

aby jedna vedle druhé

zakotvila

LISTONOŠ

Listonoš

Ptám se

je-li v něm

tolik lásky

jenž nese

JEN JAKO

Jak kroky našeho tance

houpe se měsíc na nebi

Jak tlukot tvého srdce

vyprávím pohádku

                            a co kdyby

 měla špatný konec

CHTĚL BYCH

Pojď ke mně lásko

ať nemusím se bát

                            tě milovat

ať dny které sníme

                             jsou stále bílé

a déšť k našim nohám nesmí rezavět

a stuhy ve tvých vlasech

                                      budou navždy

                                                            modré

Pojď ke mně blíže lásko

Ať nemusím si lhát

                              že jsem šťastný

pro smutek nedokázal bych spálit

                                                    svět

hádat z řádek z vět

                             tvou tvář

Pojď ke mně lásko

dej nám svatozář

Postůj před branou mého zraku

splyň s pohledem

Proč navždy usmívat

                                se nesvedem

I LÍSTEK PLUJE DO NEBE

I lístek pluje do nebe

v zeleném ráji ožívá

na stromě z lásky sázeném

s věčnými květy přežívá

SNAD

Chci pohladit vzduch

mít křídla barevná jak sen

Chci roztříštit se o zem

                                    jako kapka vody

pak ožívat jak zná to den

Chci rozdat sílu řeky

hladit tě zemi životem

Znít chtěl bych jako struna lyry

Roztančit lásku

Pak si mě smrti vem

Můj život

               modrá na bělásku

KAŽDÝ JI ZNÁ

Tu chvíli bych si pamatoval

smála se jako růže

a já ji k sobě

                   pod plášť schoval

Proč nikdo jiný nepomůže?

Stalo se nebo stát se má

nechtěla o bolesti vědět

Nebyla sama ale ztracená

v obraze

kam sní jen láska hledět

Zamilovala si květy jabloně

Jak rozvíjí se květen            

                                otvírá oči

Lístek jak srdce

vložený do dlaně

dřív patřil stromu

teď je něčí

S kamenen se objímá

jabloň s ní pláče

Ve větvích usíná

když vítr ho kolébá

malinké ptáče

JEZERO

Jsi kouzlem zavátá krajino

Z tvé tváře si člověk

                               krásu vzal

Jsi komnata třináctá

                              a na jméno

                              proč bych se ptal

Ránu svou hojíš jezerem

lom lemovaný stromy

je krásný k ránu i s večerem

Sem chodí se srdcí potěšit

však teď jsme tu sami

ZÁVOJ

To co dá příroda

                         je klid

Líbezné zpěvy ptáků

                         a síla stromů

Nespatřil jsem tančit víly

ale kreslím jejich cit

když skrz známé hvězdy

                                      vrací se domů

TUNEL

Jako den

Jako sen

Jako pravda

Jako lež

Jako skála

pod kterou jdeš

PRO ŽIVOT

STVOŘENI

UMÍRÁME

UMÍRÁME

JEN PRO NI

PRO SMRT

Máš jen to co si od života vezmeš

a dostáváš jen to co ti chybí.

Komu se zdá život nespravedlivý

ať zkusí doopravdy milovat.

Jen ten kdo chce pochopit pochopí.

Sen je snem jen tehdy, když se zdá

a život je životem jen tehdy, když se žije.

Amen tak pravím vám

+ + +

Tam kde se zhlíží

skalní stín

doufáme

• někdo si řekne

                            vím

Po něčem po květech

s jarem

           po tvých snech

po řece

          po životě

se život rodí

LÁSKO CO MÁŠ RADĚJI

Spojily se

dvě srdce dlaněmi

spojily se břehy

                        vodami

Spojila se touha

s nadějí

Lásko?

Řekni

         co máš raději?

JSI SLUNEČNICE

Touha je hlubina jezera

skrývá tajemství

a my jsme bublinkami

které proplouvají

vzhůru

          ke štěstí

Noc i tma

Den i světlo

Duše i láska

jeden život

jedna mysl

Očekávání

JSI HLADKÁ

Jsi hladká

hladina sladká

smáčená rosou hvězd

Šeptáš

         krásně si šeptáš

svou duhu   růži

svůj květ

Doteky prstů

s tváří se mění

Milovat lásku

milovat sochy pro kamení

Navždy se v srdci

andělé ptají

kam lásky odlétají

Na tváři

úsměv ti rozkvete

zasetý slzou dítěte

Do očí pohled se zaplétá

tichá je kometa

_ _ _

Toulám se očima

stromama mladýma

prachem zdí

                       co staví

se času napospas

KDO SI PŘEJE MOC

dostane jen to

co potřebuje

Protože pro smrt

je nejdůležitější

                        život

+ + +

Proč princezen je málo?

Proč padlý strom

                          přes potok

líně snáší kroky lovců

• zůstane lístek

na kraji podrážky

                           jako podzim

                                              večera

jako padlý sníh

+ + +

Z tvého obočí

dají se čís deště

poprchávání tvé naděje

něco v tvých očích mě miluje

Dvě dlaně

        dva proudy snění

dva životy

       ostruhy jeřabin

a koní

         na věky

na věky věků

Přání si přejí

                   blázniví a zamilovaní

i my máme své přání

JAK MIM

Jak mim otevři dveře

a vejdi

Dvě židle vedle sebe

mlčí

Kdo tě to tahne posadit?

Teď můžeš povídat si s Kristem

Ještě dříve

než-li žil v našich srdcích

trval ve všem bytí

Poznáváme

že jsme přibiti na kříž

+ + +

Básníka nedělá

umění popsat krásně věci

uchvátit básní dívku

ani styl života

ale nutnost

uvědomovat si

stále souvislosti věcí

                                minulých

přítomných a snad

i budoucích

Básník nesází noty

mezi linky

on je hladí

a jeho písní jsou pocity

• světlo /vzdáleného/

vesmíru

PŘIVYKÁNÍ

Přivykání

řeka sepjatá dnem

                     mořem

                      pouští

Souvislosti

Křídla opřená o vzduch

                           zemi

                           vodu

Přivykání k životu

je strachem

očima bez pohybu

JE TO TVÁ RADA?

Prstama po zácloně

jen jemně

Trochu stýská se mi

ve mně

          jiskřičky ohně

                               znějí

Očima po stole

loďky k tvým

rukám plují

Toužím

a ony pod tvými

se potápějí

POHLED POCIT

Lžička zasněně

si krouží v čaji

jak tahy štětcem

              při snídani

Okno tě láká

dveře pustí

Zklamaná vrána

tiše závidí

               kocourovi

po kterém

přejíždí tvé prstoklady

a kráká

a kráká

POETA SLOV

Růže slzy vysuší

ale přesto rosu rozdá

Paměti     krásná slova

Paměti života

Otřu si oči

                vzpomínám

Melancholie

Slova gest

Ruce myšlenek

LIDSKÁ TUPOST

Ztrácí se

             umírá

křik tulení matky

nad smrtí

pro pár rukavic

Taje touha

Živelný chtíč

                    za deště

                     za deště

obrací život naruby

Všechna ta špína

                       za deště

Cestou tvých tlapek

chci si tě pohladit

NĚCO UDĚLAT

Asi si

do duše

           kouknu

Někde se zapomenu

Peřinou polštář přikryji

aby se

         neztratily sny

Kamínky z cest

závoje od nevěst

asi si zase

začnu vzpomínat

PRO JEDNODUCHOST

bytí

se nedá zasít úroda

Do hlaholu

do očí

         bije život

Šachy o pivní tácky

hrají půlitry

A harmonie

nakloněných hodin

snáší se k hlavám

jako únava

                pouště

jako čekání

na déšť

Oslavy života

Římské krásky

ohavné milování

pod obloukem

ctnosti

Jsme oslavou

Kamenným úsměvem Davida

POZNAT NÁVRAT

Začaly táhnout

mraky k jihu

pro krásné zoufalství

pro déšť

Životem povzneseni

ovocem budoucím

Poznali slova

                    Boha

výkřiky lidí

Modlitby

Vrací se mraky

z jihu

Vrací se pro duhu

HOLUB –láska

                 láska

                 láska

MARKÉTA – zdraví

                        sex

                        štěstí

ZUZI – rodina

             přátelství

             oči

MARKÉTKA – jistota

                           uznání

                            sebepoznání

LENIČKA – přátelství

                      zdraví

                      svoboda

DÁŠA – zdraví

                láska

                kompromisy

ZUZKA – láska

                  upřímnost

                   přátelství

MÍRA – spokojenost

               svoboda

                kamarádi

VLASTA – anarchie

                    láska

                    Míša

TETA – život

               láska

               štěstí

MARTINA – přátelství

                       láska

                       život

JÁ – poznání

         přežití

         světlo